Onkologická léčba očima pacienta - překážky jsou od toho, aby se překonávaly!

Průběh chemoterapie

Ve čtvrtek 20. 08. 2020 mám první chemoterapii a vše se roztáčí na plné obrátky. Jedná se o první část chemoterapie, která bude probíhat ve zrychleném režimu. To znamená, že budu dostávat chemoterapii jednou za čtrnáct dní a celkem budou čtyři. Už před zahájením terapie mi uzrál v hlavě plán, jakou taktiku proti vetřelci zvolím. Prvním krokem bylo ostříhání vlasů na délku 3 milimetrů již před zahájením terapie. Neboť já rozhoduji o tom, kdy půjdou vlasy dolů, a ne ten vetřelec. Ten má jen jednu jedinou možnost, a to pochopit, že narazil na tvrdého protivníka. Celkový plán je postaven na třech základních pilířích, které se mi vždy v těžkých situacích osvědčily – pevný denní režim, sebekázeň a disciplína. Dnešek je pro mě vykročením do neznáma. Už při odjezdu z nemocnice cítím velikou únavu. Druhý den se únava ještě stupňuje. Po snídani celé dopoledne prospím až do doby, kdy si musím píchnout injekci do břicha. V sobotu je už trochu lépe, ale únava se projevuje stále, a navíc se cítím naprosto bez sil. Žaludeční nevolnosti jsou díky práškům mírné. Přesto je trochu problém s jídlem. Venku je hezké teplé počasí, ale nic pro onkologického pacienta. Doma nebo ve stínu se cítím dobře, ale slunce na mě působí jako jed. Rychle chápu, proč se mu mám podle instrukcí vyhýbat. Je neděle, přichází úleva a mám pocit, že mi je celkově lépe, a tak zahajuji můj plán boje proti vetřelci. Budíček v šest hodin ráno. Následuje malá rozcvička protahovacích cviků. Pak je na pořadu dne snídaně a příprava oběda. Během dopoledne klidový režim. Po obědě a krátkém odpočinku se odvažuji poprvé vzdálit od svého domu. Ale ouvej, špatně jsem zhodnotila situaci. Původně zatažená obloha se vyjasnila a slunce svítí, jak se na tuto roční dobu sluší a patří. To už je jeden problém a další je, že jsem navíc špatně odhadla vzdálenost vycházky – bylo to moc daleko. Domů nedojdu, ale doplahočím se. Tak a první zkušenost mám za sebou. Jsem na pokraji sil! Následující den zahájím stejně jako předchozí – budíček, rozcvička, snídaně atd. Jsem však poučena z minulého dne a jdu se zkusit projít již v devět hodin ráno, než začne být horko a volím kratší trasu, cca. 1 km od domu. A výsledek je lepší nežli předchozího dne. Začínám se učit poslouchat své tělo a vyjít mu vstříc. Dopřát mu pohyb, který potřebuje, ale v přiměřené míře a pomalejším tempu. Rychlé pohyby způsobují motání hlavy až závratě. Chvílemi se cítím jako opilá. Od pátého dne po chemoterapii začínám i lépe jíst. Od teď už začíná vše docela dobře fungovat. Každý den přidám pár cviků při rozcvičce a den ode dne prodlužuji i procházky. V druhém týdnu se jdu dopoledne projít a odpoledne sednu na kolo (u toho začínám tak asi se 3 km a pak každý den přidávám). Dokonce v druhém týdnu poseču trávu na zahradě. Poslední den před další chemoterapií ujdu pěšky cca. 3–5 km dopoledne a odpoledne ujedu na kole 7–10 km. Velmi důležité je dodržování pitného režimu. Každý den vypiji 2,5 – 3 litry tekutin, převážně vodu.

Ve čtvrtek 03.09.2020 mám druhou chemoterapii. Průběh a reakce na ní jsou stejné jako u té první, jen s jídlem to je horší. Žaludek začíná stávkovat a prvních pět dní po terapii se musím do jídla velmi nutit, ale pak se to zlepší. Velmi nepříjemné jsou pachutě v ústech. Například veškeré pečivo chutná jako syrová mouka. Celkově chutě se stále mění. To, co mi jeden den chutná, druhý den nemohu ani cítit, natož pozřít. Je to velice nepříjemné. Během prvního týdne zhubnu o dvě kila, ale druhý týden se mi podaří je nabrat zpátky. Také mi vypadaly vlasy, které zůstaly na hlavě po ostříhání a začínám ráno smrkat trochu krev. S fyzickými silami a nesnesitelnou únavou jsem na tom stejně jako po první terapii. Takže první dva dny po terapii opět klidový režim a převážně spánek. Cítím se být slabá jako moucha. V neděli opět zahajuji boj proti vetřelci. Vše začíná zase úplně od začátku a každý den mírně přidávám. Prostě se snažím postavit na nohy. Veškerá síla nabytá před druhou terapií je pryč! Je to náročné, protože mi došlo, že takto to bude po každé terapii. Vždy mě to znovu srazí na kolena na úplnou nulu a pokud se chci udržet v pohybu a kondici, tak musím zatnout zuby a opět zabrat a krůček po krůčku pokračovat k vytyčenému cíli. Je to velmi náročné! Hlavně to vědomí, že po další terapii bude průběh úplně stejný. Vše, čeho dosáhnu během následujících deseti dnů, bude během tří dnů po terapii zase pryč a opět budu začínat od začátku. Snad nejtěžší je překonat tu nesnesitelnou únavu. Postavit se jí čelem a jít proti ní a zároveň se učit čím dál víc vnímat reakce svého těla. Poznat, zda je to ještě snaha překonat onkologickou únavu, nebo je to už nadměrná zátěž. Hlavně to nevzdat a vydržet! A také si zachovat dobrou náladu. Kde je zdravý duch, tam je i zdravé tělo! Před třetí terapií opět ujdu pěšky 3 – 5km dopoledne a odpoledne ujedu na kole 7–10 km.

Čtvrtek 17.09.2020 je dnem mé třetí chemoterapie. Reakce na ní jsou stejné jako u prvních dvou. Ale jeden rozdíl tu je. S jídlem je to katastrofa. Je problém do sebe dostat i půlku housky. Všechno jídlo už chutná jinak, jenom ne tak, jak by mělo. Žaludek je už tak stažený, že mám problém i s pitím tekutin. Musím se hodně nutit, abych vypila aspoň 2,5 litru. Dávám si hodně šťávy do vody a cukru do čaje, aby tělo dostalo aspoň nějakou energii. Cítím, jak mi každým dnem razantně ubývají síly. Psychika dostává zabrat. Je čím dál těžší dodržet původní plán. Zvrat přichází desátý den, kdy začínám trochu jíst. Ale kila, která jsem shodila, se mi už nabrat nepodaří. Jsem velmi unavená a vyčerpaná. Hlavně zachovat sebekázeň a pevnou vůli! Před čtvrtou chemoterapií ujdu pěšky pouze 3 km a na kolo si vůbec netroufnu.

Čtvrtek 1.10. 2020 mám čtvrtou terapii. Po konzultaci s paní primářkou, která je mojí ošetřující lékařkou, se domluvíme, že druhá část chemoterapie bude probíhat ve standartním režimu, nikoliv ve zrychleném jako tato první. Proces bude sice trvat déle, ale jednotlivé dávky chemoterapie budou slabší. Slibuji si od této změny mírnější reakce a možnost nabrání nových sil. Po dnešní terapii je průběh mírně lepší než po předchozí. Do jídla se musím opět nutit, ale je to trochu lepší. V neděli začínám zase znovu od začátku. V šest hodin budíček, rozcvička, snídaně, příprava oběda. Odpoledne první krátká procházka. A stejný scénář jako u minulých terapiích – každý den krůček po krůčku přidávat a snažit se navrátit ztracené síly a postavit se na nohy. Tentokrát se dostanu na původní hodnoty Na konci cyklu mezi terapiemi ujdu pěšky 3 – 5km dopoledne a odpoledne ujedu na kole 7–10 km.

První kolo chemoterapií mám šťastně za sebou. Byl to velmi tvrdý a vysilující boj po stránce fyzické i psychické a bylo hodně náročné dodržet stanovený plán strategie. Ale podařilo se a pevně věřím, že vetřelec už pochopil, že tvrdě narazil!

Čtvrtek 15.10.2020 začíná druhé kolo chemoterapie. „Chemický koktejl“ je jiného složení než v prvním kole. Dávek budu mít celkem dvanáct a aplikovány budou každý týden. Vzhledem k tomu, že se bude příští týden na onkologickém oddělení malovat, tak se domluvíme s paní primářkou pro dnešek na dvojité dávce a po čtrnácti dnech budeme pokračovat již ve standartním režimu. Budu mít takto možnost si otestovat, jak bych reagovala na terapii ve zrychleném režimu. Podání chemoterapie trvá nyní déle. U prvního kola to byly cca. 3 hodiny. Tato terapie trvá 5–6 hodin. Domů dojedu unavená a naprosto vyčerpaná. Ale druhý den je znát rozdíl oproti předchozí chemoterapii. S jídlem i únavou je to lepší. První dva dny dodržím klidový režim a pak zavádím opět budíček v šest hodin, rozcvičku atd. Dostaví se však nový problém. Během pár dní všechny nehty na rukách ztmavnou a začnou nesnesitelně bolet. Nemohu si o nehty ani zavadit! Abych přestala tu nepěknou bolest vnímat, tak jdu pracovat na zahradu. Hlava má alespoň jinou činnost a já tu bolest tolik nevnímám. Prostě pohyb na čerstvém vzduchu je pro mě tím nejlepším lékem. Dva dny práce na zahradě a nejhorší bolest je pryč.

Čtvrtek 29. 10. 2020 mi je podána další dávka chemoterapie. Tentokrát v běžném režimu, to znamená, že dávka bude poloviční oproti předchozí. Rozdíl je obrovský. V den podání chemoterapie dojedu domů opět velmi unavená a točí se mi hlava. Usínám skoro za chůze. Ale druhý den jsem od rána čilá jako rybička, a tak mohu okamžitě navázat na to, kde jsem ve čtvrtek skončila. Už nemusím začínat od začátku, ale naopak plynule pokračovat v boji proti vetřelci. Je to obrovská úleva. Od tohoto okamžiku je vše jinak. Den podání chemoterapie je vždy ošklivý – neúnosná únava, motá se mi hlava, ale druhý den je vše pryč. Teď už jen vydržet a držet se stanoveného plánu.
Vstávám poctivě každý den v šest hodin. Následuje rozcvička, která je nyní v plném rozsahu. Pak následuje příprava oběda a klidový režim.