Covidový maraton skončil – jsme v cíli
Když podle legendy řecký voják Feidippidés po 42 kilometrech doběhl do Athén oznámit obyvatelům vítězství nad Peršany, zvolal „zvítězili jsme“ a vyčerpáním zemřel. Nejsem si jistý, jaká slova pronesli naši zdravotníci, když dnes poslední covidový pacient opouštěl náchodské COVID ARO – naši poslední covidovou stanici, ale vím, že všichni přežili a hrdiny nejsou určitě menšími než údajný Feidippidés. Ano, je to tak, dočkali jsme se. Dnes je to přesně 254 dní, co jsme hospitalizovali po loňských letních prázdninách prvního covidového pacienta. Od té doby jich bylo skoro 2 400! Vrchní sestra COVID ARO v těch nejtěžších týdnech říkala, že je to přetahovaná se smrtí, kdy často vítězí ona. Svůj boj s covidem prohrálo skoro 600 našich pacientů. Starších i mladších, mužů i žen, blízkých lidí a přátel, manželských párů. Mnohé příběhy zůstanou v myslích našich zdravotníků již napořád, něco přeléčí čas. Stejně tak COVID s námi pravděpodobně v nějaké formě zůstane i nadále. Musíme se s ním naučit žít a počítat s ním. Několik málo pacientů dokážeme hospitalizovat v izolacích na našich běžných oddělení. Nové pavilony nám umožňují účinně izolovat pacienta jak na ARO, tak také na JIP. Pacienti vyžadující péči na standardním lůžku budou hospitalizováni v izolaci na interním oddělení. Pro případ, že by bylo třeba hospitalizovat větší počet pacientů, budeme schopni během jednoho dvou dnů otevřít dvě covidová oddělení – devítilůžkové ARO a lůžkovou stanici na bývalé chirurgii se šestilůžkovou JIP a 16 standardními lůžky. Tyto stanice budou připraveny a zařízeny. Obrazně řečeno bude stačit rozsvítit. Samozřejmě, že se bude muset najít někdo, kdo rozsvítí. Od mnoha zdravotníků jsem však slyšel větu „Když budete potřebovat, zase půjdu.“ Určitě si všichni přejeme, abychom již nepotřebovali, ale… Naše paní primářka infekce doktorka Hanková říká, že covid neumí nic jiného než vlny. Jen nikdo neví, jak velká bude ta další.
Na každé věci, kterou život přinese, můžeme nalézt klady i zápory. S novým koronavirem tomu není jinak. Vedle dlouhého výčtu toho negativního jsme nalézali také mnoho věcí pozitivních. Koronavirus nás a naše zdravotníky naučil mnoha novým věcem. Prohloubil naše znalosti a dovednosti. Snažil se posílit naši flexibilitu. Často nás učil pokoře a trpělivosti. Umožnil nám více se poznat napříč jednotlivými odděleními. Spojil nás s mnoha lidmi, které jsme do této doby neznali. Spojoval neznámé lidi, kteří chtěli podpořit a potěšit zdravotníky.
Na druhé straně si hodně našich zdravotníků sáhlo na dno. V nejhorších obdobích se u některých střídala pouze práce a spánek. Bylo to dlouhé, náročné, vyčerpávající, stresující, smutné, často frustrující, emotivní.
Výsledkem tohoto všeho jsou však silnější a zkušenější týmy našich nemocnic.
Milí naši zdravotníci i nezdravotníci a podporovatelé našich nemocnic, jsme v cíli. Děkuji Vám všem, kteří jste jakýmkoliv způsobem přiložili ruku k dílu, abychom tuto šílenou dobu zvládli. Dělali jste čest našemu těžce koronavirem zkoušenému regionu!
S úctou a obdivem
Jan Mach, ředitel
